V arabskej revolte 2011 sa situácia najdramatickejšie vyvinula v Líbyi, ktorá patrí zhruba so 6,5 miliónmi obyvateľov k menším štátom Severnej Afriky i Blízkeho východu. Udalosti v Líbyi zatlačili do pozadia ďalšie prejavy krízy v regióne a začala sa okolo nej rozohrávať čudná politická partia, v ktorej je máločo jasné, ale s pribúdajúcim časom narastá jej neprehľadnosť. Zrejmá je však zvyšujúca sa škodlivosť následkov deformovaného spôsobu riešenia krízovej situácie. Okrem toho sa ukazuje, že minimálne časť udalostí, ktoré sa okolo Líbye „roztočili“, bola pripravovaná dlhšie a nemala náhodný charakter.

Vláda Saudskej Arábie pracovala na tom, aby si vynútila rezolúciu o bezletovej zóne. Saudi sa pokúsili ovplyvniť politiku USA. A zabralo to. To, čo dosiahli, bolo odvedenie pozornosti od toho, čo považovali za najnaliehavejšie: od násilného potlačenia arabskej revolty, najskôr čo do účinkov na samotnú Saudskú Arábiu, potom na štáty Zálivu a potom na iné časti arabského sveta.

Líbyjčania nepracujú fyzicky, všetko vykonávajú cudzinci.

Posílám originál informace, kterou mi zaslal člověk, žijící 10 let v Libyi:

V naší televizi jsou tyto pravdy zamlčovány – proč asi ?

Proč je napadena Libye? EU se potýká s ohromnými finančními problémy, a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy. USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy se prohlubují. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kadafí požaduje splacení dluhů nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.

Z tohoto důvodu je Libye napadena. A zdalipak má libyjský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kadafiho ? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň libyjského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se mají velmi dobře; žijí si jako malí bozi. Libye má 6,5 mil. obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat, v kterémkoliv státě na světě, požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů. V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, úvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžeš úvěr splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás. Každý plnoletý občan Libye, když dosáhne věku 18 let, dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto, složíte 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty.

V Libyi jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru. Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. “bílého světa”, neboť to nemají zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak, jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi. Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť asi má být přetvořen na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů, ztratit všechny dosavadní výhody a o pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát.

Áno, mnohí z nás nepochybujú o tom, že útok NATO proti líbyjskému vodcovi Muammarovi Kaddáfímu a jeho represívnemu režimu nie je hnaný vyšším morálnym princípom, ale cynickou kalkuláciou a záujmami západných ropných spoločností so stykmi na politickú elitu západných krajín. Tak, či onak je lepšie toto tvrdenie nejakým spôsobom obhájiť, pretože stúpenci útoku NATO na Líbyu, žijúci naivne v burlesknom svete wilsonovského idealizmu, sa môžu vytasiť s argumentáciami, že zásah NATO zabránil genocíde, aj keď nebolo úplne isté, že by sa k nej schyľovalo…

Líbyjské dočasné vedenie v stredu zrušilo zákon z éry zosadeného vodcu Muammara Kaddáfího, ktorý vytvorenie politickej strany definoval ako trestný čin.